Nikdy jsem nepatřila mezi sportovce. Naopak jsem byla vždy spíš línější a „sport“ realizovala při pěších túrách. To mě zase bavilo moc. Pravidelnému pohybu jsem se vyhýbala a jako většina z nás skončila u sedavého zaměstnání. Všechno špatně.

Brzy mě začaly trápit bolesti zad, migrény, měla jsem špatné držení těla… Tomu všemu nepomáhal ani stres v práci. Sociální podnikání s cílovou skupinou osob se zdravotním postižením mi dávalo hluboký smysl a sledovala jsem, jak důležitá a přínosná taková práce je. Jenže byla také hodně psychicky náročná. Neuměla jsem se od práce odstřihnout, zklidnit se a skutečně relaxovat. Potřebovala jsem ten přetlak někde vypustit.

No a tehdy mi přišla podruhé do cesty jóga. Setkala jsem se s ní už na základní škole. Tehdy jsem jí ale ani zdaleka neuměla ocenit a chápat. Po pár lekcích jsem to zabalila s dojmem, že to není pro mě.

Nicméně jsem tomu dala po letech znovu šanci. Měla jsem hned na začátku štěstí na úžasnou učitelku, která mě zásadně ovlivnila svým vřelým a empatickým přístupem. Vzbudila ve mně lásku a úctu k józe.

Po první lekci mi bylo jasné, že tohle je ta cesta, po které chci jít. Na 60 minut jsem byla schopná opravdu vypnout zmatenou změť mých myšlenek a soustředit se jen na to, kam mám dát ruku a nohu. Ásány jsem neznala a nestíhala tempo skupiny. Přesto jsem odcházela „ve své kůži“, ve které jsem se cítila skvěle. NIC mě nebolelo. Tak jsem se vracela znovu a znovu.

Na jejích lekcích jsem pochopila, jak důležité je, abychom byli mezi lektory vybíraví. Ne každý nám sedí, ne každý na nás působí tak, jak to v daném období potřebujeme.

Proto hledejme a zkoušejme různé lekce, přístupy, styly. Je to fajn zkušenost, kdy se dozvídáme nové věci i o sobě.